V posledních několika dnech každý řeší kocourka Mikeše a Josefa Ladu. Stejně tak řeší, jest-li to Romové (nebo cikání – oni se cítí cikány, a proto si stěžují na cikány v podání Josefa Lady), myslely vážně, nebo jak to bylo. Jediná věc, která podle mě všem zúčastněným uniká, jsou různé pofiderní občanská sdružení na podporu jejich integrace do společnosti.

 Proč tomu tak je? No to je přeci prosté. Uvažujme jednoduchou lidskou logikou. Co udělalo prohlášení o nevinném černém kocourkovi? Stovky tisíc lidí, kterým to bylo do teď jedno. Chytlo takříkajíc rasistickou slinu. Ne kvůli barvě kůže nebo rase. Ale kvůli té nebetyčné drzosti, sahat na takříkajíc, národní poklad. Navíc na ten poklad sahá někdo, kdo do něj nepřispěl patrně ani tím nejmenším. Takovýto efekt má občanské sdružení snažící se podporovat nějakou skupinu. Efekt přesně opačný.
Proč toto sdružení takto postupuje? Opět odpověď je celkem snadná. Totiž kdo přijde o práci, moc, styky a nějaké postavení, pokud se menšina integruje do většiny? Co se stane, když bude takříkajíc klid? Ono takovéto sdružení ztratí smysl. A tím i všechny výše uvedené výhody (dotace, nic nedělání, kafrání do toho čemu nerozumím). Proto jsou všechny tyhle nátlakové organizace, takříkajíc jako osina v zadku. Kdyby nebyly, nebylo by jich třeba. To je taková ta Werichovská fráze: „Bude dobré bydlo, býti bydelníkem!“
Proto bude z pohledu podobných organizací (a nemusí se jednat jen o menšiny, podobně postupují všechny nátlakovky). Stále potřeba za něco bojovat. Důvody budou stále malichernější. Nakonec to dospěje dostavu, že si pan Miko. Nebo někdo podobný bude stěžovat na to, že romská holčička je ve škole diskriminována tím, že dostává bílé mléko. Zdá se vám to jako kravina (doslova)? No mě černý kocourek rasista taky. A kam to dotáhl!